I slavná Rusalka Antonína Dvořáka si jej povšimla, a opěvovala jeho krásu. Ono, s tím svícením se to má tak, že Měsíc nemá vlastní zdroj světla jako Slunce, a proto jen odráží jeho svit. Jednou více, jednou méně. To podle toho, ve které fázi se nalézá. Nejkrásnější a nejjasnější je pochopitelně v úplňku. Tedy jak pro koho nejkrásnější, některým citlivým jedincům to prý vadí, a může se u nich projevit jakýsi druh náměsíčnosti.
Z astronomického hlediska jde jen o kouli pohybující se na své oběžné dráze kolem Země a spolu s ní kolem Slunce, a to s celou sluneční soustavou kolem… Ne, to už bychom zašli od Měsíce příliš daleko, ocitli se v jiných galaxiích, a to nyní nechceme.
Původ našeho Měsíce je zatím nejasný a je zde více teorií. Každý hájí tu svoji, ale ani jedna zatím nemá sto procentní vědecký podklad.
Nebudeme se zde zabývat jeho složením, jeho barycentrem (které je, mimochodem 4 700 kilometrů daleko od středu Země), nebo jeho gravitací. Ostatně o té víme, pokud jsme někdy byli u moře. Raději si sdělíme pár drobností, spíše zajímavostí, které nejsou přísně vědecké, ale o to jsou zajímavější.
1. Měsíc je k nám obrácenou stále jednou stranou, a to je škoda, protože obě jsou dosti rozdílné.
2. Krátery na jeho povrchu jsou staré prý 3,9 miliard let
3. V jeho zastíněných kráterech se prý nalézá zmrzlá voda
4. Měsíc sice nemá atmosféru, ale exosféru ano. Skládá se z helia, argonu a neonu.
5. Vyskytuje se na něm tančící prach. Jeho částice jsou totiž elektricky nabité.
Takových drobností bychom zcela při podrobnějším studiu našli mnohem více. A pak že Měsíc není zajímavý!
Měsíc básnický se týká víceméně literatury, a to asi nejvíce sci – fi. Ale i ve skutečných básních je opěvován a nazýván Lunou. Všímají si jej i malíři a jiní umělci. Prostě, každý se jeho krásou kochá rád. A vy jistě také.