Přikázání by měla být chápána spíše jako doporučení. V mnoha filosofiích je totiž Bůh definován vyšší mocí, jež dala člověku svobodnou vůli nakládat se svým životem podle svého uvážení. Nepřikazuje mu, co má dělat, pouze mu doporučuje volit takové postupy a vzory chování, jejichž plody by nepřinesly pozitivní „ovoce“, ale pouze zármutek, strach, chaos, beznaděj, zoufalství a další negativní životní projevy. Jednotlivá „doporučení“ jsou v tomto kontextu chápána podobně, jako křesťanské desatero. Připomeňme si tu ty jeho podstatné prvky:
Z desatera „doporučení“
Nezabiješ – jakékoli násilí je v tomto případě vztaženo k extrémní podobě, tedy úmyslnému usmrcení. Něco jiného je zavinění úrazu nebo smrti z nedbalosti, kde nelze srovnávat úmysl vraždy s mnoha příčinami neúmyslných dopravních nehod, úrazů na stavbách apod. Pod násilím se ovšem ukrývá i psychický nátlak, vnucování cizího názoru, týrání zvířat a dětí, což se projevuje v mnoha (i skrytých) podobách.
Nesesmilníš – láska mezi mužem a ženou je jedinečným vyjádřením lásky k bližnímu, náklonnosti a fyzické i psychické blízkosti. Měla by být považována za božský dar a podle toho také chápána ve všech souvislostech.
Křivé svědectví a lež – malé děti se učí, že lhát se nemá, pravda totiž vyjde najevo vždy, i když někdy možná v delším časovém intervalu. Každá lež, stejně jako každý „skutek“ se nám zkrátka jednou „vrátí“.
Nepokradeš a nepožádáš o statky svých bližních – dvě z desatera zahrnují základní doporučení ctít majetek a osobní věci druhých lidí, a dokonce i zvířat. I zvířata mají právo na život a okrádání o jejich životní prostor a podmínky je rovněž zločinné.
Cti otce a matku– postarat se o své rodiče, až budou staří, je základní lidskou vlastností, v civilizovaném světě to naštěstí většinou platí, ale ne vždy.
Světit den sváteční– alespoň jeden den v týdnu bychom měli odpočívat a oslavovat dary života. Bohužel je dnes tento smysl chápán poněkud scestně, jde spíše o to, sejít se s druhými lidmi, užívat vzájemné pospolitosti, vzájemně si vypomáhat a dát najevo své vnitřní božské vlastnosti, kterými je každý z nás obdařen. Ryzí čistota lásky k bližnímu je dnes totiž častokrát předmětem vydírání, manipulací a nepochopení.