Vláčky
Na konci 70. let se rozpoutala vlaková horečka. Kdo z kluků neměl doma alespoň jeden krátký vláček, žadonil tak dlouho, dokud své rodiče neobměkčil. Vláčky se stavěly na různých místech, vhodných, i naprosto scestných. Nejčastěji v obýváku na koberci, v tom lepším případě v dětském pokoji. Do kuchyně vedla vlečka a mezi obývákem a balkonem byl tunel. Na kolejiště se pochopitelně nesmělo vstupovat a vyhýbaly se mu i příležitostné návštěvy. Kutilové na to vyzráli obrovskou dřevěnou deskou zavěšenou na stopní háky pomocí řetězů nebo lana, deska se spouštěla dolů vždy v době hraní a jinak byl pokojík přizpůsobený běžným potřebám školáků. Na dřevěném podstavci se pak objevovaly domečky, hrady, silnice, a to nejčastěji v měřítku TT nebo H0. Dnes se s touto zábavou setkáte jen u nadšených amatérů nebo na speciálních modelářských výstavách.
Unikátní sbírky
Céčka – na konci 80. let se republikou přehnala vlna sbírání céček. Zasáhla především silné ročníky narozené v polovině 70. let, přezdívané jako „Husákovy ratolesti“. Byla to svým způsobem úžasná zábava, šlo o drobná plastová písmenka vstřikovaná do formy, různobarevná, která se do sebe dala zaklesnout a spojit v dlouhý řetěz. Barev existovalo několik desítek, mezi nimi i duhové, lesklé, transparentní, zlatavé, stříbrné. Céčka se vyměňovala ve školách i ve volném čase, byl to tak trochu i symbol vzdoru proti šedi systému a zachvátil i některé dospělé.
Lenin – motiv zakladatele Sovětského svazu se objevoval všude. Zahlédli jste jej ve vitrínách na náměstí, v obchodních domech, v kulturních stáncích a společenských objektech. Busta státníka se stala zdánlivě nesmrtelnou a nahradila soudruha Stalina, který dominoval době 50. let. Někteří lidé se pak rozhodli sbírat jeho motivy vytištěné na vlaječkách, odznacích, samolepkách a plakátech jen tak z recese a po sametové revoluci se dokonce úspěšně tyto exponáty prodávaly na sběratelských burzách.